Czech Design Week + Me + Triant + David Šedina

Propojení současného designu a historické architektury v podání Dominiky Petrtýlové

V Praze, 16. dubna 2021. Pro uměleckou sklářku a malířku skla Dominiku Petrtýlovou je tvorba prostředkem k vyjádření jejích vlastních myšlenek. V jejích vázách se přitom setkává moderní městská kultura a popkultura s řadou historických odkazů. Není tak překvapením, že i když je od sebe dělí více než 150 let, působí v prostoru novorománského kostela z poloviny 19. století až harmonicky. 

Foto průřez tvorbou talentované umělkyně ve spojení s českou značkou TRIANT, o který se postarala fotografka Anna Pleslová, vznikal v interiéru kostela sv. Václava v horském městečku Výsluní na severozápadě Čech za podpory týmu Czech Design Week. 

Pro samotné focení vybrala Dominika Petrtýlová čtyři kolekce ze své nedávné tvorby. Z nich velikostně i vizuálně vyčnívají Vandal vases, které jsou podle umělkyně inspirované městy.

„Na elegantním tvaru je ručně malovaný dekor skládající se z prvků, jež najdete ve městě. V námětu dekoru se setkávají malby starých mistrů, nenápadná městská flóra – lišejníky, a pak graffiti, které vnímám jako městskou kaligrafii, jež neodmyslitelně patří k městu. Pomyslně se tu tak setkává přírodní vandal s tím lidským,“ říká Dominika Petrtýlová, která v současnosti studuje v ateliéru skla pod vedením Ronyho Plesla na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze.

U ručně foukaných i malovaných váz přitom využila historické techniky vysokého smaltu. Tato technologie malování skla za pomocí ryzího zlata a platiny vznikla na přelomu 19. a 20. století na Novoborsku. Na tvorbu tamějších sklářů odkazují také její další vázy z kolekce Newsmalt.

Ještě osobnější vyznání sklářskému umění pak představují vázičky Ráj srdce, které jsou součástí jejího většího díla Labyrint světa a ráj srdce. „Tyto malé vázičky ručně fouká můj kamarád a sklář ve své vlastní peci, kterou si postavil. Každou vázičku jsem poté sama opukla a obrousila. Váza představuje můj ráj srdce, kterým je umělecká práce se sklem, při které se cítím naplněná a šťastná,“ doplňuje Dominika Petrtýlová.

V rozsáhlém interiéru kostela, který vychází z německého obloučkového stylu, vázy doplňuje masivní nábytek české značky TRIANT, jež stylově propojuje moderní český a skandinávský design s tradicí sahající daleko do historie.

„Už minulý rok jsme podnikli úspěšné focení designových stolů TRIANT s vázami Františka Jungvirta ve vysočanské Pragovce a chtěli jsme něco podobného zopakovat. Když jsem viděl fotky interiéru kostela tak mi bylo jasné, že focení na takovém místě si nemůžeme nechat ujít. Pro focení jsme vybrali skříňky z nově připravované kolekce, kterou navrhoval designér Petr Šebela. Doplnili jsme je menšími stolky ze stávající kolekce Atua,“ říká Ondřej Horák, marketingový manažer značky TRIANT. 

Doplněné byly také jejich funkcionalistické jídelní stoly s kovovou obloží, jež v sobě ukrývá prvky oblouku. Ve spojení s historickým interiérem kostela tak dohromady i s tvorbou Dominiky Petrtýlové názorně přibližují kontrast i podobnost stylů, které od sebe dělí více než 150 let.

Focení, které probíhalo ve spolupráci s týmem přehlídky Czech Design Week, měla na starost mladá a talentovaná fotografka Anna Pleslová, která také stojí za výběrem místa.

„Okamžitě mi na mysli vytanula jedna lokace – opuštěný kostel sv. Václava v obci Výsluní. Průběh samotného focení podpořilo dobré počasí a sluneční svit, takže se v kostele vytvořila jedinečná atmosféra. Nábytek se v církevních stavbách často nefotografuje, myslím si ale, že se jej podařilo dobře propojit jak se samotným prostorem, tak s tvorbou Dominiky Petrtýlové,“ říká fotografka Anna Pleslová.

Samotný novorománský kostel z poloviny 19. století není dominantou jen historického města Výsluní. Pro jeho velikost a polohu na svahu se mu také přezdívá Katedrála Krušných hor. Jeho význam, který měl pro místní, však minulý komunistický režim neopětoval a nechal jej chátrat. Kostel, kterému již hrozila demolice, na konci 90. let nakonec zachránilo zapsání na seznam kulturních památek. Od té doby probíhají snahy o jeho opravu.  Jeho unikátnost přitom doceňují i filmaři, pravidelně sem jezdí natáčet česká i zahraniční produkce. Vydělané peníze z pronájmu se pak vrací zpět do kostela, město jimi hradí postupnou rekonstrukci.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s