Pro svůj návrh klauzurní práce jsem si vybrala téma Inspirace realitou. Inspirace realitou pro mě byla jasným tématem. Realita pro mě osobně znamená krásu, barvitost a příjemné vjemy. Je plná detailů, kterých si na první pohled většina lidí nevšimne. Musíte se na ni umět dívat optimistickýma očima a hledat krásu i v obyčejných věcech a situacích. Ráda zobrazuji realitu, ale ne tu drsnou a syrovou, ale tu příjemnou a zajímavou. Občas i tu všední, kterou jiní považují za nudnou. Mezi moje oblíbené autory, kteří zobrazují realitu podobným způsobem, patří:Eberhard Havekost, Jason de Graaf či Tim Eitel. Realitu zobrazuji na papír, plátno a snažím se ji nově zachytit i na sklo.

K mému konečnému nápadu na klauzuru mě přivedla jedna obyčejná situace. A to, když mě můj táta jednoho deštivého dne vezl do Brodu. Museli jsme s autem zastavit v koloně a já jsem pozorovala výjev, který jsem už viděla mnohokrát. Zářivá brzdová světla auta před námi se odrážela a mihotala na mokré vozovce. Od té chvíle jsem začala inspiraci hledat ve světě aut. Přemýšlela jsem, že to co jsem viděla, bych ráda nějak ztvárnila i ve skle. Svoji myšlenku jsem stále formovala a zkoumala, až jsem došla k autům v nočním prostředí a k autům zachyceným ve velké rychlosti. Našla jsem mnoho nádherných fotek aut v noci, ze kterých byla cítit jejich rychlost, kdy se světlo lamp v pozadí mění jen na dlouhé barevné pruhy. Těmito fotkami jsem se inspirovala. Nejvíce mě zaujal úhel pohledu z místa řidiče. Okamžitě mě napadlo, že bych se mohla pokusit tento pohled namalovat ručně a realisticky, na dvě ploché tabule skla. Na tabulích by byl namalovaný interiér a exteriér, umístěný v určité vzdálenosti od sebe. Takže bych zobrazila výhled z auta.

Po řešení technologické stránky mého počátečního návrhu bylo rozhodnuto, že svůj návrh zrealizuji na skla oříznutá do takového tvaru, aby evokovala autoskla. Ještě jsem přemýšlela o rámečcích, či jiném krytu na obvod tabulí. Dospěla jsem k nápadu, že by se skla po obvodu obtočila černou těsnící gumou, což by zase o něco více připomínalo autosklo. Dále jsem přemýšlela, jak budou skla k sobě připevněná. Chtěla jsem použít větší kovové šrouby s tím, že vzdálenost vymezím matkami. Kvůli tomu by se do skla musely vyvrtat otvory. Tento nápad byl po drobných úpravách schválen. Kov jsem nechtěla zakrývat, protože mi připomíná součástky strojů.